Výlet na Ďábel

Autor: Admin (mailto:admin@tulaci.org), Téma: Zápis
Vydáno dne 10. 10. 1993 (3102 přečtení)




Další tradiční akcí oddílu je výlet na Ďabel. Na tento kopec ale vyrážíme nepravidelně v nejrůznější období.

Na třetí akci tohoto školního roku se opět dostavilo jen málo členů. Tradičně na místo srazu na Kačerově přišli Golem, Ingoust a Martin a ze Zálesáků se zúčastnil Jirka. Při tom počasí bylo na rozdíl od výletu do Řevnic přímo pohádkové.

Chvíli jsme ještě čekali, ale nikdo víc už nepřišel a tak jsme se vydali na stanici autobusu. Objevila se první komplikace, zastávka u Krčského nádraží byla dočasně zrušena, protože tam opravují povrch vozovky. Tak jsme museli vystoupit až u Thomayerovy nemocnice a vrátit se zpět.

Konečně jsme byli ve vlaku a jeli směr Luka pod Medníkem, kde jsme vystoupili. Pak jsme se vydali nejkratší cestou ke kopci jménem Ďábel, kam chodíme tradičně každý rok (pokaždé ovšem v poněkud jiném období).

Usadili jsme se v altánku a protože byl čas obědu, tak jsme pojedli. Pak jsem šel chystat azimutový závod, Golem s Ingoustem zatím organizovali program pro ostatní. Na azimuťák navazovala i terénní etapa Osídlení nové země. Byla napojena pomocí šifry, která dala instrukce, jak se dostat do prostoru této terénní etapy.

Azimuťák proběhl bez větších problémů, do cíle se dostali všichni, i když někteří minuli některé kontroly a tak měli překvapivě nejlepší výsledky Jirka ze Zálesáků a Golem, který současně sbíral cedulky, takže by se čekalo, že bude mít čas horší (běžel mimo soutěž, protože se už letos neboduje).

Do terénní etapy se zapojili všichni Tuláci, Jirka šifru nerozluštil, přestože byla velice jednoduchá - posun o 1 písmeno. Šifra směřovala na značení pochodový,i značkami, které bylo několik kroků od stromu, na kterém byla ve směru azimutu, který byl napsán na rohu cedulky s šifrou. Šipky pochodových značek zavedly průzkumníky k prvnímu dopisu. Dopis byl ztracená depeše, v kterém se dva velitelé informovali o tom, že na hranici mezi Západní a Východní Naplangánií na straně Západní Naplangánie zaměřili nezvykle silnou vysílačku, která vysílá směrem do Východní Naplangánie.

Šipky vedly dál a za chvíli tu byl další dopis. Byla to další depeše, v které odpovídal druhý velitel na první depeši. Po šipkách došli průzkumníci k třetí depeši. Byla opět od jednoho z velitelů. Šipky pak pokračovaly stále dál a končily značkou dopisu. V určeném místě našli průzkumníci jednoduchou šifru, kterou pro ně nebyl problém vyluštit. Začali teda hledat, neboť v okolí byl leták. Byl to naplanganský samizdat, který je informoval o bezpráví, kterého se dopouští Lenirinova vláda ve Východní Naplangánii.

To byla valná část jednoduché terénní etapy. Vše bylo pochopitelně šifrováno, ale tím nejjednodušším způsobem - poslední šifra byla psána pozpátku a depeše byly šifrovány fonetickou šifrou. V ústní epizodě pak Ingoust s Golemem zjistili, že vysílačkou je rozhlasová stanici Svobodná Naplangánie.

Byl čas odchodu. Ani se nám nechtělo do Davle na vlak. Počasí bylo skutečně kouzelné a vnímali jsme krásy podzimního lesa. Kdo ví, kolik ještě bude letos takhle hezkých podzimních dnů.. Zatím to vypadá, že asi moc ne, protože ač je teprve půlka října, zima s euž vehementně hlásí o svá práva. O to větší škoda je, že se výletu zúčastnilo tak málo lidí.

Vydali jsme se do Davle. Došli jsme tam po celkem ne moc zajímavé cestě, která vedla skoro celou cestu po silnici. Z Davle jsme s epak vrátili vlakem zase do Krče, kde jsme vystupovali už za tmy. Výlet se líbil, o tom svědčí průměrná známka 1,00. A tak jen nezvývá, než si znovu povzdychnout, že nás bylo tak málo. Atmosféra výletu byla tentokrát velice příjemná a nezkazilo ji ani menší bloudění. Přívětivost počasí se prostě zřejmě přenesla i na nás. A tak jsme se spokojeně rozešli do svých domovů.