Sešli jsme se před školou u obrazové zdi. Sešel se nás rekordní počet deset. Šli jsme na autobusovou zastávku na Sádce, kde jsme asi čekali hodinu na autobus č. 203. V autobusu jsme se potkali s Mílovým kamarádem s oddílem. Od autobusu jsme utíkali na nádraží, abychom stihli vlak. Naštěstí vlak měl zpoždění. Tak jsme si koupili jízdenky ve vlaku.
Protože Mílův kamarád měl v oddílu osmáky, kteří šli dál, museli jsme se rozdělit. Potom jsme šli určenou trasou a opět jsme měli na očích ten druhý oddíl. Prošli jsme kolem několika vyhlídek. U jednoho altánku jsme se zastavili a hráli jsme různé hry. U tohoto altánku jsme se opět sešli s Mirkovým oddílem.
Míla nám připravil bojovku, jenže osmáci nám ji nechtěně zkazili. Protože jsme byli v časové tísni, Míla ji zjednodušil. U altánku jsme také hráli naši oblíbenou hru MIRIŠI. Některé děti tu hru kazily, nepochopily, že hra je hra a nakonec to vzdaly a všichni byli zklamaní.
V druhé části výletu vyvrcholily nesváry mezi Magdou, Gábinou a Martinem. Roman každého provokoval a velice se divil, když si to ostatní nenechali líbit. Po kopanci Magdy do holenní kosti jsme málem Romana nesli, ale ani potom si nedal říct. Před odjezdem vlaku jsme měli čas, tak jsme si prohlédli přístaviště. Při zpáteční cestě Roman opět řádil. Přijeli jsme až za tmy. Všichni byli rádi.
Dušan B.