Naše pionýrská skupina již přes měsíc dychtivě očekávala výstavu oddílu J. Foglara Hoši od Bobří řeky. Když jsme se konečně dozvěděli kýžené datum, kdy se s Mílou na ni půjdeme všichni podívat, propukli jsme do jednoho v hromadný jásot. byli jsme rádi, že získáme další informace o tomto známém, již 75 let starém turistickém oddílu. Já jsem se také těšil, že uvidím také jeho autentické památky.
Ve stanovené pondělí jsme se sešli po čtvrté hodině odpoledne u školy a za hlasitého debatování se vydali do kulturního střediska v Benkově ulici, kde byla velká výstavní síň věnována právě Hochům od Bobří řeky. Ještě než jsme byli výstavou provedeni, podivili jsme se, že vstupné je pouze dobrovolné - ale po shlédnutí celé výstavy od každého z nás stejně cinkla do výběrčí plechovky alespoň dvoukoruna.
Průvodcem po své výstavě byli samotní Hoši od Bobří řeky, kteří dávali všem bezplatný, ale výborný výklad k sebemenší maličkosti výstavy. Nejprve čekala na své shlédnutí vitrína s fotografiemi ze schůzek a následovaly vystavené podmínky i přijetí do oddílu Jaroslava Foglara. Se zájmem jsme si také prohlédli oddílové časopisy, staré kroniky a vzácný, dobrých padesát let starý, ručně vyřezávaný totem. Po té jsme přešli k článkům z novin a časopisů, hodnotícím činnost tohoto starého skautského oddílu.
Mezi na výstavu zapůjčenými spisy, byly také výňatky z jeho povětšinou novějších kronik typů kroužkových zápisníků, mimo jiné s první dlouhodobou hrou, ale i s jinými velmi zajímavými záznamy. U této čísti výstavy jsme se asi zastavili na nejdelší dobu - bylo se doopravdy na co dívat a co o svěřencích starého Jestřába dozvědět.
Pro nás byly asi již méně přitažlivé docházkové listy , ale naše pozornost se vzápětí měla opět na co soustředit. Čekaly nás fotografie z prázdninových táborů a také jejich celkový seznam. Hoch od Bobří řeky, který nás po celou dobu po výstavě provázel, nás upozornil, ža na každém táboře byl ke konci vybrán nejlepší z navrhovaných znaků a ten pak namalován na kulatou dřevěnou destičku. Všechny znaky nám na silonových vlascích visely nad hlavami a my si tipovali, kterého tábora je který znak.
Líbily se nám také pěkné, tuží a pastelkami vytvořené kartičky , kterými se členové oddílu odměňovali za různé zásluhy, dobré vlastnosti a podobně. Viděli jsme ještě zadání a řešení hry Indiánská mozaika a jiné různé soutěže. Pak nás ještě čekaly ukázky starších průkazů členů oddílu Hoši od Bobří řeky, 27 let stará mapa Prahy s několika fotografiemi z výletů po Praze a jejím blízkém okolí a také v sádře odlitá pravá stopa medvědího mláděte, které se jednou Hochům od Bobří řeky dostalo do opuštěná táborové kuchyně, kde se napilo vody a tlamu si utřelo do na stole položené utěrky.
Zcela na konci expozice nám bylo vysvětleno, jak vzniklo oddílové rozloučení "Tři psi" a my se poté plni kladných pocitů zapsali do kroniky oddílu Jaroslava Foglara i do návštěvní knihy KS Benkova.
Odešli jsme nadšeni domů, odnášeli jsme si také perem malované pamětní lístky, kterých bylo mimochodem 19 druhů, každý asi ve sto exemplářích (každý ovšem zvláště dělaný), a protože výstava pro velký zájem veřejnosti byla prodloužena až do 14. května, vypravila se valná část z nás na ní ještě jednou - ovšem společně s rodiči a sourozenci.
Luděk Kovář