Jihlava 30.3. - 1. 4. 1990

Autor: Admin (mailto:admin@tulaci.org), Téma: Zápis
Vydáno dne 01. 04. 1990 (1352 přečtení)


První splečný vícedenní výlet obou oddílů byl do Jihlavy.

My, jakožto junácký oddíl, máme s příslušníky VB četné zkušenosti. Hned na prvním výletu jsme měli možnost se s nimi seznámit. Teď vám budu vypravovat, jak se to všechno stalo. Začalo to takhle:

Přijeli jsme na ádraží v Jihlavě. Vystoupili jsme a hned se někdo zeptal, jak daleko ještě půjdeme. Míla odpověděl: " Asi jeden kilometr". V tu chvíli jsme málem padli hrůzou, protože bylo nesnesitelné vedro, ale ujít jsme to museli. Konečně jsme dorazili k chatě. Ti co spali na postelích si urychleně lehli, a ti, co měli nafukovací lehátka, si rychle odpočinuli. Zabydleli jsme se, nic jiného než spát jsme namohli.

Druhý den už takové vedro nebylo, ale zase jsme se museli těšit na velkou tůru z Jihlavy do Třeště. Hned po několika kilometrech jsme se začali rozpadat. Ti rychlejší se začali probojovávat dopředu a ti pomalejší šli s Mílou. V půli cesty jsme narazili na pumpu, kde bylo napsáno "voda pro kojence". To bylo něco pro nás! Třebaže už nejsme žádní kojenci, jejich voda nám přišla vhod. Pili jsme rychleji než jindy. Také cestou nechával někdo za sebou "vtipné" papírky, například "Mílo, ty šneku, hni ulitou" a jiné.

Naše skupina došla do Třeště. měli jsme jít na nádraží. Zeptali jsme se, kde to je a pak jsme šli podle rady. Sešlo s enás tam požehnaně. Jeden vlak jel v 17.00, ale ten jsme nechali ujet, ve vzdálené představě, že se Míla objeví. Další vlak jel v 18.00 hodin a další až ve 23.00 hodin. Tím ve 23 hodin se nám zrovna jet nechtělo. Co dělat, vlak jekl za chvíli a tak jsme si koupili jízdenku do Jihlavy. Dojeli jsme, ale kde vzít klíč? Tu jsme potkali uklízečku, s kterou jsme vyjednali, že nám půjčila klíče.

Druhá skupina došla po červené značce na druhé nádraží v Třešti. Protože tam oprvní skupinu nenašla, nechala kvůli nim ujet vlak, kterým první skupina odjela z druhého nádraží. Při pátrání to příslušníci VB zjistili, a protože byl velmi chladný, sehnali autobus, který odvezl druhou skupinu do Jihlavy, protože další vlak jel až ve 23 hodin a to by znamenalo příjezd a příchod do ubytovny kolem půlnoci.

To je odstrašující případ, co může způsobit nekázeň těch, kteří neznají turistickou zásadu, že tempo je nutné přizpůsobit těm nejpomalejším a když už jde někdo napřed, tak nikdy nemá odbočovat z dohodnuté, tj. značené cesty.

Byli jsme už asi dvě hodiny v chatě, když přijel Míla. Byl šťastný, že jsme se opět setkali. My všichni, kteří jsme jeli vlakem, jsme museli zaplatit 8,-- Kč, protože příslušníci VB objednali pro Mílu a zbytek oddílu autobus. Při tom, než Míla přijel, našel nás jeden z příslušníků v chatě.

Třetí den jsme šli do zoo. Moc zvířat tam nebylo (na náš vkus). Viděli jsme například gepardy, čápy (s přistřiženými křídly), čínské kachničky, klokany, medvědy a pavilón plazů. Když jsme byli na cestě k pavilónu plazů a spatřili jsme stánek s občerstvením, naše radost neznala mezí. Nasyceni jsme si prohlédli hady. Mě se hadi moc nelíbili, protože byli červení a měli zelené oči. Nechyběla ani želva. Klidně si plavala po hladině a nic netušila o svých sousedech. Naproti skákaly opice, jedno opičátko žužlalo provaz a jeho rodiče jedli salát.

Po prohlídce jsme se vrátili a zabalili jsme si. Nakonec jsme uklidili a šli na vlak. Tentokrát si to Míla vyměřil a šli jsme pohodlně a nijak jsme se nehnali. Nastoupili jsme do vlaku a jeli. Dojeli jsme do Prahy na Masarykovo nádraží. Byl to hezký výlet. Rozhodli jsme se, že zase příště příslušníky VB zaměstnáme a taky se stalo.

Jarda (ze Stopy č.2) a Míla