Měchenice - cyklo 25. - 26. 5. 1991

Autor: Admin (mailto:admin@tulaci.org), Téma: Zápis
Vydáno dne 26. 05. 1991 (1476 přečtení)


Tuláci vyráží na první vícedenní cyklovýlet. Potřebovali jsme ho k dokončení cyklo zápočtové cesty.

Sraz byl v devět hodin na parkovišti před halou TJ Chodov. Byl to první vícedenní cyklovýlet. Se mnou měl jako doprovod jet zkušený cykloturista pan Hynek. Je to už ale starší pán a tak s ohledem na špatné počasí - pršelo a bylo chladno, přišel bez kola a řekl nám, že nepojede. Moji ostatní známí cykloturisté Honza a Milan také nemohli. Právě Honza mi dal tip na pana Hynka.

Nakonec si Kamzík půjčil od mého táty, který mě sem jel doprovodit, kolo a jel s námi. Protože tento zápis dopisuju dodatečně, s odstupem více než roku, nepamatuju si přesně, kdo všechno jel. Určitě tu byli Golem, Slušňásek, Honza a Jirka Černí a Rejpal. Jestli jel ještě někdo další od Kamzíků, to nevím.

Vyrazili jsme v dosti silném dešti. Kamzík jel vpředu, já jako obvykle vzadu. Jeli jsme přes Spořilov. První zastávka byla u Centra, kde si šel Kamzík koupit něco k jídlu. Naším cílem bylo Konopiště. Pan Černý nám tam autem vezl zavazadla, takže jsme jeli po lehku. Protože pořádně pršelo, měl jsem neuvěřitelně dlouhou brzdnou dráhu.

Jeli jsme přes Kačerov, pak jsme někudy projeli do Braníka. Na chvíli jsme zastavili u Tuláka. Další zastávka byla na Zbraslavi, kde se šel Kamzík domů přezout. Už pršelo méně. Kamzík si vzal doma kazeťák, který si cestou pouštěl.

Ze Zbraslavi jsem jeli stále podél Vltavy. Kamzík, který si na chvíli půjčil kolo od jednoho z bratří Černých, to teď hnal jako blázen. Vůbec neumí vést cykloturistické výlety. Jak se později ukázalo, sám se tímhle šíleným tempem uštval. Dojeli jsme ke kempu v Měchenicích a bylo nám jasné, že na Konopiště nedojedeme. Ubytovali jsem se tady za 50,-- Kč na noc a jeli jsme si autobusem pro věci. Spojení nebylo moc dobré, protože jsme museli autobusem do Prahy a pak vlakem do Benešova a odtamtud na Konopiště do kempu. Tady jsme si vyzvedli věci. Zároveň jsme zjistili, že na nocleh v tomhle kempu bysme neměli. Přes Prahu jsme se zase vraceli do Měchenic. Trochu jsme se při tom i prošli, protože jsem nechtěl pěšky přecházet nedaleký železniční most. Mimo to, že je to zakázané, je to i velmi nebezpečné, protože pokud by jel vlak, není kam uhnout, leda dolů do Vltavy a to by v tom nejlepším případě skončilo zápalem plic.

Po přenocování jsme ráno vyrazili na zpáteční cestu. Naštěstí už nepršelo. Ve Zbraslavi Kamzík odpadl. Volal jsem tedy panu Hynkovi, který pro nás přijel. Vedl nás na Jižní Město nejkratší cestou, tedy přes břežanské údolí. V kopci jsme se velmi roztrhali. Sešli jsme se zase nahoře. Pak už to byly skoro samé rovinky a bez větších problémů jsme dojeli na Jižní Město. U Černých jsme vyzvedli spací pytle, které pan Černý zase odvezl zpět, abychom se s nima nemuseli tahat na zpáteční cestě, protože viděl, že je nebudeme potřebovat.

Výlet byl pěkná zabíračka. Za ty dva dny jsme ujeli sice pouhých 60 km, ale počasí nebylo zrovna příjemné a Kamzíkovo tempo bylo velmi nerovnoměrné. Takže například takový Slušňásek skoro usínal na kole.

Když tento výlet srovnám s pozdějším výletem, kdy jsme jeli 19. 10. 1911 s Honzou Jírou, ujeli jsme s Golemem (jeli jsme z Jižního Města, ostatní se připojili na Novodvorské) 60 km za jeden den a nebyli jsme nijak extra unavení. Bylo to proto, že Honza zvolil pomalé oddychové tempo.